Aktuality

S plasty se dnes setkáváme všude. Jejich spotřeba se od roku 1960 zdvacetinásobila. Nárůst produkce a spotřeby však přináší řadu problémů. Jedním z řešení má být i PLA. Zkratka značí tzv. polylaktidová vlákna, což jsou chemické textilní výrobky z polylaktidových polymerů kyseliny mléčné. Přeměna laktidu na polylaktid probíhá termickou a katalytickou polymerizací. Syntetické PLA vlákno bylo přitom objeveno už v roce 1932. Výrobky z PLA např. ve spotřebitelské sféře mají nahradit plasty, které nesmí být ani spalovány ani skládkovány.

Problém je ale s jeho rozkládáním. PLA není běžně kompostovatelný, v přírodě téměř nedegraduje, vytváří mikroplasty a nemůže být ani recyklován jako jiné plasty. Kam tedy vlastně po použití patří? Do plastu či do směsného odpadu? 

K řešení tohoto problému přispěli i vědci z Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR. Sestrojili testovací zařízení pro zpracování odpadního plastu PLA, které umožňuje technologické vstupní testy pro účelnou likvidaci tohoto nedegradabilního problematického odpadu energeticky úspornou cestou. „Naším cílem bylo najít schůdnou a zároveň účelnou cestu přeměny odpadního PLA jak samotného nebo ve směsi s komunálním odpadem, který je dosud nevyřešeným problémem,“ říká Olga Bičáková, odborná garantka výzkumného úkolu.

Zařízení poskytuje prakticky využitelné procesní parametry, hmotové a energetické bilance procesu a údaje o produktech tepelného zpracování a jejich užitné hodnotě. Při zpracování tohoto odpadu vzniká olej jako zdroj chemikálií (rozpouštědla, léčiva), tuhý uhlíkatý zbytek a plyn. Výsledky řešení mohou být dále využity pro zpracování dalších nedegradabilních plastů či plastových směsí.

Metoda i zařízení jsou vhodné ke zpracování široké škály plastových odpadů. Mezi hlavní výhody patří dostatečná výtěžnost oleje – klíčového kapalného produktu. V současnosti se stále pracuje na optimalizaci procesních parametrů. Podle slov Bičákové jde o: „Nalezení optimálních procesních podmínek, tedy zejména koncové teploty a rychlosti ohřevu při zpracování těchto odpadů, které se liší svým složením.“

Tým momentálně pracuje na přenosu získaných poznatků z laboratorního měřítka do reálné praxe. „Jelikož pracujeme se značně menším množstvím, než jaké předpokládá převedení technologie do praxe, je nezbytné mít značnou dávku trpělivosti a postupně se vyrovnat se všemi problémy, které během realizace mohou nastat,“ nastiňuje aktuální situaci Bičáková. Celou situaci také komplikujete to, kde v současnosti odpadní PLA končí – tedy buď ve směsném komunálním odpadu a nebo v kontejnerech na odpadní plasty, jejichž obsah komplikuje další zpracování PLA.

Evropská unie řadí problematiku plastů mezi priority. K hlavním cílům přijaté strategie pro plasty patří používat plasty méně a efektivněji a vytvořit trh pro recykláty. Právě navázání spolupráce s malými i velkými producenty odpadů tohoto charakteru a s průmyslovými společnostmi, které se zabývají zpracováním komunálního odpadu a využitím odpadních plastů, je podle Bičákové ideální pro komerční využití zařízení. „Takovým firmám můžeme nabídnout získané zkušenosti s chováním problematických odpadních směsí a výchozí parametry pro jejich zpracování,“ uzavírá.

Zdroj: článek vyšel ve spolupráci s portálem Vědavýzkum.cz v rámci seriálu Věda do praxe.